Co je to vlastně tanec?

Na Internetu jsem našel definici že: "Tanec je umělecká podoba neverbální komunikace."

Když jsem hledal mezi citáty, nejvíce mě zaujal citát od Grahama Martha, který jsem si také dal na úvodní stánku: "Tanec je skrytý jazyk duše."

Sportovní tanec

Co představuje disciplína oficiálně nazvaná taneční sport?

Pro diváky jeto především nádherná podívaná. Krásní mladí lidé v nádherných kostýmech se snaží předvést nejen správnou techniku pohybu, ale i náladu a charakter jednotlivých tanců.

Pro sportovce-tanečníky je tento sport většinou životní drogou, životním stylem. Dává jím to, co mohou nabídnout i ostatní sporty - fyzickou i psychickou námahu, kondici, poznávání různých lidí, zemí, kultur, pocity vítězství i prohry, týmového ducha, ale i individuální výjimečnost. A také něco, co taneční sport od ostatních sportů naprosto odlišuje:

1. Základní jednotkou, která tento sport provází, je pár. Tedy muž a žena.
2. Druhou odlišností je, že tanec je velmi úzce spojen s hudbou. V řadě sportů se hudba používá jako doprovod, ale žádný jiný sport nevyžaduje reagovat na neznámou hudbu, na její rytmus, melodii, strukturu a charakteristické rysy.
3. Třetí odlišností je způsob soutěžení. Taneční sport vyšel ze společenského tance, jehož principem je společné tančení. I v tanečním sportu tedy soutěží na parketě současně více párů. A tak přesto, že se jedná o ryze individuální sport, není zbaven aspektů kolektivního soupeření.

Taneční sport je ojedinělý taky díky aspektům jako je např. důraz na správné držení těla a na celkový vzhled, na estetickou, hudební a citovou výchovu, na vztah k opečnému pohlaví, na schopnosti vlastní prezentace. Taneční sport lze provozovat v každém věku a pro každý věk má své kouzlo.

Tanec včera, dnes a zítra

Tanec je skutečně tak starý jako lidstvo samo. V afrických jeskyních, v džunglí pohřbených chrámech, na nádobách starých řeků, v středověkých literárních dílech, všude tam najdeme kresby tančících figurek. Tanec byl vždy součástí lidské kultury. A jak se lidstvo vyvíjelo, ubývalo tanci "služebních" povinností jako např. přivolávání deště, zahánění zlých duchů, a tanec začínal víc a víc sloužit zábavě.

19. století je považováno za období, ve kterém vznikl společenský tanec v našem dnešním pojetí. Taneční zábavy začaly být nepostradatelnou součástí společenských setkání jakéhokoliv druhu. Tance se zmocnily široké vrstvy obyvatel a polka s valčíkem se staly hlavními představiteli této éry.

Začátkem 20. století se v Evropě začaly objevovat první tance ze Severní a Jižní Ameriky, které pochopitelně vycházely z jiných společenských poměrů a odrážely střetávání bělošské a černošské i původní kultury. Objevují se pochodové a foxtrotové tance, zárodky waltzu a tanga.

Původně různorodé interpretace tanců sjednotili až ve 20. letech 20 století angličtí učitelé tance a vytvořili tzv. internacionální styl. Vybrali nejcharakterističtější tance, popsali nejpopulárnější variace a stanovili požadavky na hudební doprovod.

Období mezi světovými válkami je poznamenáno nástupem jazzu a objevování latinskoamerických rytmů. Po rumbě se do Evropy dostává samba a swingové tance. Z karibské oblasti se přidává chacha a k latinskoamerické skupině se přiřazuje paso doble. Celý svět ovládne rokenrol a stává se inspirací pro jive. Tím se okruh soutěžních tanců uzavřel.

Základní rozdělení tanců

Rozdělení podle počtu "aktérů" na: sólo tance, párové tance a skupinové tance (formace)

Tance mezinárodního soutěžního programu se dělí na:

standardní (waltz, tango, valčík, slowfoxtro, quickstep) a
latinskoamerické (samba, rumba, chacha, paso doble a jive)

Pravidla hodnocení tanečního výkonu

Hodnocení tanečního výkonu není absolutní, nedá se změřit metrem ani stopkami. Nezískávají se body, ani neubírají, výkony párů se hodnotí relativně, tedy určením, že jeden pár je lepší než druhý.

V roce 1935 jeden z tvůrců stylu tance - Viktor Silvestr - řekl, že "...správný, lehký a hladký pohyb ve správném rytmu je nejdůležitější při soutěži...". Skoro přesně tím definoval to, co se současná pravidla snaží rozebrat a nad čím si láme hlavu spousta teoretiků tanečního sportu.

Aktuálně se hodnotí podle těchto kritérií:

A. takt a základní rytmus,
B. tělesné linie,
C. pohyb,
D. rytmické vyjádření,
E. technika práce nohou,
F. parketová moudrost

Kritérium A je nejdůležitější, ostatní jsou už na stejné úrovni a záleží na porotci, které bude upřednostňovat.

                                                                            Miluj tanec v sobě a ne sebe v tanci. (Towen Frank)